Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

logo-navbar-cz.svg

Trasa Skrytých příběhů

ceska_trebova_001.jpg

ceska_trebova_001_cam.png

cover_ceska_trebova_001.jpg

Výpravčí Petr se všemožně snaží zdržet sovětský okupační vlak jedoucí na Prahu.

Trasa vede od nádraží v České Třebové na Kozlovský kopec, kde můžete navštívit rozhlednu, restauraci a chaloupku s muzeem Maxe Švabinského. Trasa se pak vrací lesem zpět do Třebové, přičemž míjí pravěkou experimentální osadu a poutní kapli. Převýšení trasy je skoro 300 metrů, ale návštěva uvedených míst stojí za tu námahu.

Tato trasa je podle skutečných událostí.

ceska_trebova_001_map.png

ceska_trebova_001_cs_01.mp3

Výpravčí Petr Černý: Je středa 21. srpna 1968 a já si tento strašlivý den budu pamatovat celý život. Soused mě vzbudil v pět ráno, že jedou sovětské tanky na Prahu… Myslel jsem, že se zbláznil, ale je to pravda! Hlásí to rádio v nepřetržitém vysílání! Ale proč? To přece nemůžou – jen tak najet s armádou do svobodné země! Vždyť není válka! Nebo je? Je vyhlášen výjimečný stav. Prý se nemáme bránit, máme je nechat projet. No jo, ale já mám zítra službu na nádraží! Jsem výpravčí tady v České Třebové. Říkám ti, jestli existuje způsob, jak můžu zkomplikovat naše obsazení sovětskou armádou, tak to udělám. Každé vojsko potřebuje i vlaky. Ale tohle jsou naše koleje! Otázka je, jestli se na to nádraží vůbec dostanu živý. Všude jsou tanky a vojáci. Pomůžeš mi?

Tanky jsou tady!

ceska_trebova_001_cs_02.mp3

Výpravčí Petr Černý: Děkuji ti. Už jsem v práci. V kanceláři výpravčích vládne smutek a beznaděj. Nepřetržitě posloucháme rádio. Vojska „takzvaných” spřátelených zemí – tedy Rusové, Poláci a Maďaři – obsazují naše území, protože sovětskému diktátorovi Brežněvovi se prostě nelíbí, že si chceme řídit vlastní stát po svém. Je to šílené. V Praze už padli první mrtví, lid staví barikády. Po celé zemi se lidé snaží zmást vojsko a přepisují cedule na silnicích. A u nás na nádraží? Jak máme bojovat my? Nevíme a to je to nejhorší. Tankisté projíždějí stažené závory na železničních přejezdech, aby u nich nemuseli čekat, a ohrožují tím naše vlaky! Je to nebezpečné a chtěli bychom se bránit, ale jak? Kdyby se mi aspoň podařilo zvednout zdejším chlapům náladu… ale jak?

Jak se máme bránit?

ceska_trebova_001_cs_03.mp3

Výpravčí Petr Černý: Děkuju ti za radu! Víš, co se stalo? Chlapi nádražáci ze vzteku v noci strhali z vlaků pěticípé hvězdy – symbol Sovětů! A natěrači si udělali šablony a nastříkali tam místo hvězd náš státní znak! Hned se všem zvedla nálada, jen je průšvih, že vlaky oficiálně bez těch hvězd nesmí na trať. Ale to je teď jedno, protože konečně přichází chvíle na opravdové hrdinství. „Chlapi! Pojďte si poslechnout rádio! Sověti vypravili do Prahy zvláštní vlak naložený rušičkama! Chtějí rušit rozhlasové vysílání, abychom nedostávali pravdivé informace! A ten vlak má za chvíli projet Českou Třebovou a já vám říkám, že neprojede. A nebo aspoň hodně pomalu. Musíme ho zastavit, odklonit, zatarasit, schovat nebo aspoň zdržet! Cože? Že nás za to zastřelí? No a? Jde o obranu naší republiky!”

Nebezpečný vlak

ceska_trebova_001_cs_04.mp3

Výpravčí Petr Černý: Jo! Podařilo se to! Vlak záhadně zmizel. Tedy – stojí na slepé koleji – ale pst. Je jasné, že si koledujeme o kardinální průšvih. Ale co se má stát, se stane. A už je to tady. Přibíhá strojvůdce Franta, že je nádraží obklíčené ruskými obrněnými transportéry a že tu lítá helikoptéra. Už jsou tady. Rozlícení vojáci nám vtrhli do kanceláře se samopaly. „Kdě naš pójezd???” křičí rusky. „My neznájem.” odpovídáme. A už se na nás hrnou, kolega dostal facku a kopanec... co teď?

Obklíčené nádraží

ceska_trebova_001_cs_05.mp3

Výpravčí Petr Černý: Děkuju ti. Vyvázl jsem s monoklem na oku a bolavým břichem, ale stojím na nohou. Po střechách vagónů běhají vojáci a hledají svůj vlak s rušičkami. A na nás vojáci stále křičí: „Kdě naš pójezd? Kdě naš pójezd?” V tu chvíli někdo klepe na dveře. Do kanceláře vstupuje jeden opravář kolejí, kterého tu nikdo z nás nemá rád, úlisně se usmívá na vojáky a plynně rusky říká: „Zdrástvujtě tavárišči! Ja žil v rasíi! Já znáju, kde pojezd! Ja jevó víděl! Sledujtě za mnoj. Tudá.”

Zrádce

ceska_trebova_001_cs_06.mp3

Výpravčí Petr: Popravdě – jsem rád, že jsem to přežil. Hurá. Vojáci odtáhli a ten zrádce dostal pořádně do držky, už se tu doufám nikdy neukáže. Mohli nás kvůli němu zastřelit. Ale tohle rozhodně není konec. Ten vlak prostě do Prahy dojet nesmí. A stojí na tom čest československých železničářů. Jsme Modrá armáda a dokážeme bránit svou vlast i beze zbraně! Volají z Opatovic, co mají s vlakem udělat. „Safra, tak vypravte falešné vlaky v protisměru, něco musíte vymyslet! Ano, já vím, dnes už na mě mířili samopalem!”

Modrá armáda

ceska_trebova_001_cs_07.mp3

Výpravčí Petr: Zase zvoní telefon. Volají z Opatovic. „Dokázali jsme to! Roztrhali jsme nákladní vlak a trať je neprůjezdná!” Hurá! Jenomže vzápětí volají znovu. „Je to v háji! Ruští vojáci zajali v Hradci Králové dva naše kolegy jako rukojmí. Prý pokud nebude trať zprovozněna do hodiny… neručí za jejich životy!” A sakra. Tak to je jasné, musíme je zachránit! Spojit znovu roztrhané vagóny nákladního vlaku není žádná legrace. V Opatovicích potřebují okamžitě posily!

Rukojmí v ohrožení života

ceska_trebova_001_cs_08.mp3

Výpravčí Petr: Moc ti děkuju za pomoc. Trať byla uvolněna a rukojmí byli propuštěni. Stejně ti garantuju, že tenhle vlak je nejpomalejší v dějinách téhle země. Jenomže vysílání rozhlasu je pořád v ohrožení. Jakmile rušičky dorazí do Prahy, neuslyší nikdo nic a nebudeme vědět, co se děje. Vlak pořád ještě nedojel do Prahy. Takže tichá válka o jeho náklad ještě stále pokračuje! Cože? Že už jsme toho udělali dost? Nene. Tuhle bitvu s Modrou armádou prostě Sověti nevyhrajou. Takže se tě ptám ještě jednou: Co dalšího navrhuješ?

Válka pokračuje

ceska_trebova_001_cs_09.mp3

Výpravčí Petr: Výborně! Zavolal jsem tam a kolega výpravčí mi okamžitě profesionálně odpověděl: „Tudy momentálně neprojede žádný vlak, protože se nám zrovna teď náhodou na koleje vysypaly dva vagóny s uhlím. Je mi to moc líto. Bude trvat možná celé odpoledne, než si chlapi vezmou lopaty a nahážou to uhlí zpátky.” Tak to mi ohromně zvedlo náladu. Nejradši bych ty vagóny vysypával s nimi. Jak jsem říkal, až na pár zrádců drží Modrá armáda při sobě! To jsem zvědav, jak budou Rusové prskat. A už to hlásí rádio z Hradce! „Sovětům došla trpělivost s českými železničáři a byli nuceni rušičky přeskládat do vrtulníků.” Tak to je konec, sundat vrtulník neumím. Ale udělal jsem všechno, co bylo v mých silách, a to, že jsme vlak zdrželi skoro o dva dny s nasazením vlastních životů, na to jsem náležitě hrdý. Tak děkuju za pomoc! Cože? Že jsem na něco zapomněl?

Modrá proti rudé

Rok 1968

Popis trasy

Modrá proti rudé