Václav Havel je uvězněn za podvracení republiky.  Pomoz mu udržet si duševní a fyzické zdraví.

Vězeň Havel

Soubory ke stažení

El mapa

Další trasy v okolí

Las historias

Popis trasy

stories

Mapa

opowieści

Karte

Geschichten

příběhy

Trasa Skrytých příběhů

plzen_002.jpg

plzen_002_cam.png

cover_plzen_002.jpg

Trasa vede od věznice Bory takzvaným Českým údolím podél Radbuzy. Projde kolem Památníku obětem zla do údolí řeky Úhlavy a končí v Parku Homolka v Plzeňské části Slovany.

plzen_002_map.png

plzen_002_cs_01.mp3

Václav Havel (6. 8. 1988): Zdravím tě! Jsi nejpodivnější spoluvězeň, kterého jsem tu potkal. Jsem Václav Havel, dramatik, který se pokouší rozvrátit republiku, přesněji socialistické zřízení a za to si vysloužil čtyři a půl roku. Hm. Ještě před týdnem jsem byl ve věznici Heřmanice u Ostravy, kde tomu velí šílený náčelník podplukovník Košulič, který nás “politické” upřímně nenáviděl a jsem rád, že jsem se dostal z jeho dosahu. Hm. Na tuhle borskou věznici mám vzpomínky z dětství, kdy jsme tu navštěvovali s otcem strýce Miloše. Pamatoval jsem si to jako ponuré děsivé místo a věru jsem si nemyslel, že jednou se budu tak radovat z toho, že tu jsem. Inu, jsou to paradoxy!
Bachař: Odsouzení číslo 2789, 2025 a 2566! Hlaste se dozorčímu směny! Hned!

Vězeň z Heřmanic

plzen_002_cs_02.mp3

Václav Havel: Když jsem v Heřmanicích, promiň, že se k nim ještě vracím, dostal patnáctidenní trest na samotce, přemýšlel jsem, zda jsem neměl přijmout nabídku komunistů, abych odjel na stipendium do USA, místo abych šel před soud a do vězení. Pravidelně mne napadalo, zda jsem neudělal chybu, když jsem to odmítl a v té samotce to bylo velmi neodbytné. Vězení totiž vůbec nesvědčí mému zdraví. Hm. Mluvím o tom, protože v Heřmanicích jsem svařoval mříže a tady na Borech mě dali do prádelny. Tím moje šance na uchování zdraví poněkud vzrostly. Jediné, co je nepříjemné, že se zdá, že tady na Borech donášejí všichni na všechny a musím si dávat pozor, co před kým řeknu, že? Před převozem z vazby do věznice jsem si dal pro sebe několik úkolů: uchovat si zdraví, prostudovat Bibli, zlepšit angličtinu, naučit se německy, napsat dvě hry, duševně se vyztužit. Nic z toho se mi zatím nedaří naplnit.

Co dělat?

plzen_002_cs_03.mp3

Václav Havel: Ono se to řekne: napsat dvě hry, ale hůř se to udělá. Ehm. Tady ve vězení nesmíme nic psát. Jediné povolené psaní jsou dopisy rodinám, neb na ty máme ze zákona nárok. Píši tedy pravidelně své ženě Olze a využívám každičké místo předepsaného listu papíru, abych toho tam vtěsnal, co nejvíc. Samozřejmě nesmíme psát nic jiného než o sobě. Jinak nám dopisy zabaví a nepošlou nic. Díky práci v prádelně si mohu poznámky uschovávat v hromadách prádla, ale to neřeší, jak myšlenky dostat za bránu věznice, že? Problém je také to, že Olga není moc psavá a píše mi dopisy, které jsou až hříšně stručné. Jsem tady odříznutý od dění venku a potřebuji vědět, co se děje s naší disidentskou skupinou nazvanou Charta 77. To ale nemohu do žádného dopisu napsat, že?

Jak se zeptat?

plzen_002_cs_04.mp3

Václav Havel: Ve vězeňském prostředí je toho pro mne poněkud málo. Vězeňská knihovna je ubohá, protože nejfilozofičtejší knihou je zde Evžen Oněgin. Můžeme se dívat na televizi, ale nemůžete po mě chtít, abych sledoval třeba Okres na severu, že? Vymyslel jsem tedy, že změním styl svých dopisů. Jak víš, nemohu psát o ničem jiném než o sobě samém, že? Hm. Proto jsem se rozhodl, že dopisy mé ženě Olze pojmu jako taková filozofická zamyšlení. Budu psát o sobě, ale zároveň to bude obecnější úvaha. Hm. Uvidíme, zda to projde. Mám teď příležitost diskutovat se zajímavými lidmi. Například s dominikánským knězem Dukou, který nám dělá při rozcvičkách drobná kázání a někdy slouží i tajné mše svaté, dá-li se to tak nazvat.

Tajné mše

plzen_002_cs_05.mp3

Václav Havel: Vězení je, celkem logicky, svět sám pro sebe. Mezi vězni je jakási hierarchie. Nejníž jsou ti, co ublížili dítěti nebo ženě, nejvýš mezi zločinci jsou kasaři a různí kšeftaři. My, co jsme tu kvůli politice máme zvláštní postavení, protože nikdo z vězňů není příznivcem státu a strany, že? Nedávno, když jsme stáli u sebe s Dukou a chartistou Jirkou Dienstbierem, několik spoluvězňů hlasitě předpovídalo, že až komunisté padnou, bude Duka kardinálem, já prezidentem a Dienstbier ministrem zahraničí. Nemám tento způsob žertování rád. Hm. Musí se však nechat, že řada tak zvaných kriminálníků nám různě pomáhá. Třeba, když neplníme pracovní normy a hrozí nám zavření do korekce, najdou se tací, co přepíší své výkony na nás s tím, že korekci zvládnou lépe než my “intelektuálové”.

Pracovní výkon

plzen_002_cs_06.mp3

Václav Havel: Psal jsem Olze, že mi došly vitamíny. Nechci, aby posílala citróny, protože ty uberou z váhového limitu balíčku víc než pilulky. Zdejší strava je otřesná, bez zeleniny a bez ovoce. Balíčky od Olgy mě drží nad vodou. Hm. Nejen ty vitamíny, ale taky čokoláda, kakao a kvalitní cigarety mi rozjasňují jinak pošmourné dny odsouzence. Ještěže mám honoráře ze zahraničí. Bez valut by některé věci neměla šanci sehnat. Tady ve věznici jsou dobré cigarety nebo doutník učiněný poklad. Dá se tím platit, ale já nemám potřebu nějak kšeftovat. Kvalitní večeři, jaké jsem pro nás chystal na chalupě na Hrádečku, mi tady  stejně nikdo nezařídí. Z těch zdejších mastných jídel jsem začal přibírat na váze. To je hodně špatné.

Zdraví

plzen_002_cs_07.mp3

Václav Havel: Začal jsem cvičit, ale zjistil jsem, že mne nebaví takové to máchání rukama, co nás nutí dělat v rámci pravidelných rozcviček. Začal jsem se učit cvičení Jógy. Olga tomu nebude věřit, až jí napíši, že už umím šíršásanu. Hm. To je stoj na hlavě. Celkem mě to baví. Otázka je, zda mi to bude zlepšovat kondici. Východní vyhublí mistři by asi kroutili hlavou, kdyby věděli, že při cvičení myslím na to, jak si po propuštění zajdu do své oblíbené restaurace v Mikulandské na parmský řízek s tatarskou omáčkou. To u těch společných rozcviček se do podobného stavu blaženosti nedostávám. Naopak strašlivě mne otravují.

Šíršásána

plzen_002_cs_08.mp3

Václav Havel: Ta skrytá kázání Dominika Duky jsou inspirativní. Rozhodl jsem se ho potěšit a udělal jsem mu modlitební růženec - řadu uzlíků na koženém šněrovadle. Tajné mše, skrytá kázání a další malé akce odporu nás posilují proti trvalé a neustálé šikaně bachařů. Ty malé záblesky svobody umožňují, abychom přežili uprostřed temnoty prostoupené nesvobodou. A to teď nemluvím jen o vězení, že? Kéž by jich bylo více. Třeba chvíle na nerušené rozhovory.

Okamžiky svobody

plzen_002_cs_09.mp3

Václav Havel: Nesnáším vězeňské polévky. Jsou velmi husté. Ale právě v tom je ta potíž. Jsou bez chuti a bez vůně. Hm. Mixovaná hmota bez názoru je asi předobrazem výsledku zdejší převýchovy, že? Ještěže se mi dostává alespoň slušné duševní potravy. Můj bratr Ivan mi pravidelně a neúnavně píše dopisy, v nichž komentuje výstavy, koncerty, premiéry filmů a nová divadelní představení a udržuje mě v obraze, co se týče kulturního dění. Rozepisuje se také o knihách, které čte a jeho dopisy jsou pro mě něco jako časopis soukromého klubu filozofů. Jsem za ně Ivanovi neskonale vděčný, protože v nich dostávám i reakce na mé úvahy, které posílám v dopisech Olze.

Ivanovy dopisy

plzen_002_cs_10.mp3

Václav Havel: Včera tu byl jistý major Říha ze Státní bezpečnosti. Přišel mi říct, že kdybych požádal o prezidentskou milost, bylo by žádosti vyhověno a byl bych propuštěn. Dva roky mne nikdo takto nekontaktoval a tak jsem si položil otázku, co se asi děje. Hm. Došlo mi, že to může souviset s tím, že mám naplánovanou operaci těch bolestivých výrůstků na loktech a pojedu do Prahy. Režim se asi bojí, že se o mně zase bude psát v zahraničních novinách, které díky mým přátelům vědí o každém mém pohybu. Samozřejmě jsem tu nabídku odmítl. Nebudu jim usnadňovat jejich hru na to, že tenhle režim se umí chovat lidsky. Jenže dnes mi bylo řečeno, že operace byla zrušena, že ji prý nepotřebuji.

Bolest v loktech

plzen_002_cs_11.mp3

Václav Havel: Milá Olgo, 
jsem na pokraji svých sil a připravuji se na nejhorší...

Vězeň Havel

Rok 1985

Popis trasy

Vězeň Havel