stories

Mapa

Další trasy v okolí

opowieści

Popis trasy

Soubory ke stažení

příběhy

Karte

Geschichten

El mapa

Las historias

SP logo 1.svg

Trasa Skrytých příběhů

valasske_mezirici_002.jpg

valasske_mezirici_002_cam.png

cover_valasske_mezirici_002.jpg

Trasa vede od zámku Kinských přes louku k Helštýnu a dále do obce Krhová a k vlakové zastávce.

Jurko Žůrek je pasáčkem ovcí. Necítí se jako hrdina, ale i on může pomoci valašským rebelům.

Jan Adam z Víckova patřil k moravské šlechtě, která byla před Bílou horou pevně spojená s protestantskou vírou. Po porážce stavovského povstání však odmítl přijmout nová pravidla, která lidem brala náboženskou svobodu. Proto se postavil na stranu těch, kteří se nechtěli vzdát — především Valachů z horských oblastí. Ti ho brzy přijali za svého vůdce, protože dokázal jednat rozhodně, ale zároveň chránil jejich domovy a způsob života. Pod jeho vedením se Valašsko několikrát ubránilo císařským vojákům a Morava na čas získala naději, že svobodu může dobýt zpět. Když povstání zesláblo, Jan Adam odešel do ciziny a snažil se získat pomoc v zahraničí. Nakonec se na Moravu ještě jednou vrátil, aby Valachy podpořil. Jeho poslední osud však zůstává tajemstvím — většina historiků se domnívá, že padl v horách při ústupu a byl skrytě pohřben mezi lidmi, které bránil.

valasske_mezirici_002_map.png

valasske_mezirici_002_cs_01.mp3

Jurko Žůrek (1620): Tak sme to na tej Bílé hoře pěkně vymňúkli, teď aby sa člověk bál věřiť v Pána Boha tak, jak ho zná od malička. Katolíci po nás idú fest a je to o nervy. My Valaši sme hlavně protestanti, českobratrští, ale teď nás císař Ferdinand nutí odhodit naše biblie. Kukni, tu ju mám, bibli kralickú. Jaj, promiň, já su Jurko Žůrek a tu v meziříčských kopcách pasu ovce a rozmlúvám s Pánem Bohem. Kebych mógl, tak tým císařským poklonkům krkem zakrúťím, na mňa by si netrúfli… Jaj, kdo to tam je? Schovaj sa, to budú vojáci, ať nás nevidijú.

My sme Valaši

valasske_mezirici_002_cs_02.mp3

Jurko Žůrek (1620): To bylo setkání. Pán Jan Adam z Víckova to byl. Tak ňák si představuju hrdinu. Říkal, že přijel, aby tu pomohl rebelům trochu sa zorganizovat. To víš, tady v kraju si tú katolickú přísnosť nechce kdekdo nechat líbit a různé skupinky chlapů aj ženských sa snaží škodit vojákům, kde sa dá. Aj naše kazatele ukrývajú a potajmu dělajú mše. Na to bych já asi nervy neměl, tu v horách si v klidu věřím v takého Boha, jak potřebuju, a co sa děje dole pod kopcama, to mňa většinú mine. Ale jak sa na mňa ten zeman Jan Adam podíval a pověděl: „Neboj sa, ogaro! Odvaha není v tom nebát sa, ale udělat krok, aj když sa třeseš,“ tak jsem měl chvilku chuť vzít do ruky valašku a také jim pomoct. Ale klid je klid… však čím bych mohl zrovna já poslúžit?

I když se třeseš

valasske_mezirici_002_cs_03.mp3

Jurko Žůrek (1621): Počkaj, to tě pobaví. Teď su oficiálně ochranář hor. Adam z Víckova sa postavil císařovi úplně otevřeně a organizuje tu pravé valašské povstání. To už není jenom tak, to je cílevědomý odpor proti císařské moci. Už rok sa držíme, jak móžeme, ale nevěřím, že to dopadne dobře. Sem tam sa tu objeví vojska, vypália chalupy, ukradnú dobytek a odvedú chlapy na vojnu. Však ale co já bych nervil, v klidu si tu pasu ovce, chodím po kraju a hledám cestičky ven z města. Tak pomóžu povstalcům nejlíp a sám sobě neuškodím. V horách si na nás nikdo netrúfne. A kdo to tam zas jede? Však to sú vojáci. Mám sa skovat, nebo sa tvářit, že su úplně hlúpý?

Kdo to zas jede?

valasske_mezirici_002_cs_04.mp3

Jurko Žůrek (1621): Co sem to udělal, proboha živého? Skoval sem sa do strže, ale ovce mě hned prozradily. Tož mňa vytáhli a hned, co prej vím? Já že nic, že jenom pasu ovce, a oni na to, co sem slyšel o Janu Adamovi, a já na mou dušu, že nic. No a to sem neměl povědět, bo kdo by tu v kraju neslyšel o pánu z Víckova. Tož mňa chytli pod krkem a že jim mám říct, kde je, ináč mi hrdlo podřežú, jak tej ovci. Tož sem řekl, že fakt nevím, ale že v Meziříčí budú určitě vědět. Co sem to narobíl? Však já slaboch myslím zas enom na sebe. Bože, potrestaj mňa, nech mám rozum!

Bože, ať mám rozum!

valasske_mezirici_002_cs_05.mp3

Jurko Žůrek (1621): To sem temu dal! Však než sem sa vzpamatoval a dal znamení, že sú tu vojáci, bylo už pozdě. Jana Adama zajali. Toho chudáka určitě popravijá a s náma všeckýma bude konec. Hrom do mňa, bylo by lepší, kdybych ani nebyl!

Adamovo zajetí

valasske_mezirici_002_cs_06.mp3

Jurko Žůrek (1621): „Pst, tady bacha, sú tu viklavé kameny, ať sa nezhrútíte dolů.“  Pán z Víckova těm darebákům utekł a já ho teď po tmě musím provést místníma horama, aby sa mohl dostať do bezpečí. „Pojďte, musíme jít tadyma! Jak že ne? Co ty si zač? Pacholek pána? A co máš teď co mluvit do cesty? Ty možná víš, co má pán rád na snídani, ale já zas vím, kudy sa dá z teho kraja zdrhnúť živý a zdravý. Cože? Že víš, že to já sem ho zradil? A že ho vedu do pasti? A že mám přísahat na pána Boha, jestli to není pravda?“

Drzý pacholek

valasske_mezirici_002_cs_07.mp3

Jurko Žůrek (1621): Svítá… celú noc sme chodili, tož snad už je Jan Adam v bezpečí. Potřeboval bych si aspoň na chvilku zdřímnút. Pst… zas vojáci! Boha, mám já to ale smolu. To je ten samý, co mi vyhrožoval, že mňa podřeže… musím zas hrať hlúpého. „Co? Že nemám hrať hlúpého? Že víš, že sem pomáhal temu zrádci utéct? Ale já nic nevím, však tu enom ovce pasu.“ (tiše) Co mám dělať? Pravijú, že když jim teď ukážu cestu, ušetříjá celú moju rodinu a dajú mi aj novú chalupu. Stačí, abych je provedl, přihlásil sa ke katolické víře a aj statek by byl můj. No… to zní určitě líp než vypálená salaš. Tož dobře. Viděl sem tlupu, jak v noci lezla tady tým průsmykem. Za ním vede enom jedna cesta — na koňoch ich určitě dohoníte.

Rebelové z Meziříčí

Rok 1620

Popis trasy

Rebelové z Meziříčí